Archiv pro štítek: antifašismus

Jak se žije Milanu Kohoutovi

Než začneme o tom jak se Milanovi žije, jak přečkává dni a týdny a hlavně jak si užívá svou až „příšerně“ rebelskou povahu. Ukážeme si ho na příkladu.

Domlouvám se že přijdu. Píše mi adresu a já vyrážím. Ta adresa je někde u nádraží myslím si.
IMG_8361Jsem tam a hledám. Nic.

Znovu se ptám, a Milan mi hlásí do telefonu:“Vždyť to máš za rohem!“

„Kde sakra za rohem?!“
„No teď se ta ulice jmenuje….?!!“

V duchu se tomu směju a přišlápnu do kroku. Je to fakt za rohem, ale změna režimu nám změnila jména ulic. V duchu si vzpomenu jak nám udělali z ulice gen. Svobody ulici jakéhosi Hroznaty o kterém jaktěživ nikdo neslyšel.
A přesně to je přístup Milana Kohouta. Takhle on otáčí směrové tabule.

Přicházím první pokus

Vstupuji do miniaturního bytu v městské zástavě z konce 50. let minulého století. Všude je spousta věcí. Podle všeho k nim patři spousta vzpomínek. Zdraví mě Milanova přítelkyně s malou dcerkou v náručí.
Milan mě halasně táhne dovnitř do ložnice a obývacího pokoje zároveň. Balkon do ulice ukazuje příjemné odpoledne.IMG_8363

Snažím se z Milana tahat nějaké zajímavosti, ale pomalu začínám mít dojem, že nemá cenu si je pamatovat. Je jich tolik, že by se o tom dala napsat kniha.
Naopak se snažím vnímat atmosféru kolem. Nakonec chci udělat fotky o tom jak se Milanovi žije a zaznamenat jeho vzpomínka na mladá léta.
Ty jsou tak jako tak pryč. Milan má za sebou život, který je plný vzdoru, ale i v něm je nakonec kus místa pro osudovou Ironii.

„Tohle jsme dělali!“ Ukazuje mi zarámovaný článek o Deskotéce. „Pouštěli jsme tam desky a tak jsme tomu říkali Deskotéka“ pomalu se přes Rebelské mládí dostáváme k tomu jak byl vlastně vyhoštěn z Československa. Hořká vzpomínka na utečenecký tábor v Rakousku je pak něčím co ho pomalu a jistě utvrdilo v tom, že to co na první pohled vypadá jako krásný sen může být i noční můra.
„Ti co utíkali kvůli penězům, řezníci a veksláci ti tam nebyly ani půl roku. Ti nikomu nevadili, ale ti co utíkali a byly političtí. Ty nechtěli nikam pustit. Věděli, že by jim mohli začít taky dělat potíže!“
Takhle jednou větou shrnuje „selekci“ na vhodné imigranty a na ty o které „svobodný“ západ neměl zájem.
„Za chvíli mi dorazí žačka na Angličtinu. Pro dnešek budeme muset končit!“
Udělám ještě pár fotek a domlouvám se na další den. Tentokrát přijdu hned ráno.

Přicházím pokus druhý

IMG_8388Milan mě zase halasně vítá od dveří, tentokrát v pyžamu. „Výborně, vyfoť mě takhle ať je to autentické!“ Pak se zarazí! „Miláčku? Neměli by jsme si ráno zasouložit? Aby tam bylo všechno!“ Zjišťuji, že nevím jestli si dělá legraci ze mě nebo z přítelkyně.
Následně zjišťuji, že to myslí zcela vážně. I když, možná nakonec ne.

„Vyfotíš mě ve sprše, to je zvyk co jsem si přivezl ze států.“ Myslí tím pochopitelně USA. „Tady se to nedělá, tam se všichni sprchují ráno!“
Pyžamo odhazuje v dáli a s elegancí baletky za zenitem vpluje do sprchy.

Po sprše následuje snídaně a krmení děťátka. Milan jindy rozhodný a s ostrými hranami, se najednou rozněžní. Krupičná kaše asi na všechny funguje jako pohádka mládí. Kocour ze skříně na nás kouká trošku závistivě. To už ale Milan na sebe bere domácí úbor a zasedá k počítači.
„Ukážu ti byt v Bostonu.“ Jedna fotka střídá druhou, nejen fotky bytu, ale i z různých performačních akcí a plakátů. Ze zdi nad postelí na nás shlíží Ernesto CheGevara.
Ze zamyšlení mě opět vytrhne majitel bytu. „Ukážu ti kde tvořím!“ Táhne mě do vedlejší místnosti. Malý fotoaparát a k tomu malý místnost.

Chtě nechtě, byt je plný artefaktů mnoha dob a mnoha osudů. Milan mezi nimi proplouvá a vytahuje jeden za druhým aby ho ukázal a tak trochu se pochlubil.
Jenže od něj to nezní jako chlubení. To je prostě vyprávění zážitků, které nejsou zrovna běžné. Pomalu se balím a v hlavě si rovnám co jsem zažil a viděl.
Na otázku jaký je Milan Kohout se odpovědět nedá, dá se říct, že žije tak jak mluví. Nezapadá do kategorie kázající vodu a chrochtající si ve víně. Možná proto se mu nežije snadno, rozhodně ale nevyměnil páteř za pohodlí.

Doplněno v 1.7.2015

Článek vznikl už v roce 2014, ale na Milanovi se nic nezměnilo. Je to pořád ten stejný člověk. Nepokrytecký a hlavně s páteří.