Route 66-u městečka Oatman

Foto výpravy po celém světě

Není to zase tak objevné a zásadní spustili jsme zajímavý projekt Foto výpravy. Jedná se o kolektivní aktivitu určenou pro fotografy co rádi cestují, chtějí se podívat po světě a chtějí mít z těch míst nádherné fotky.

Za projektem stojí, fotograf, spisovatel a náš přispívatel Petr Nazarov a zakladatel a šéfredaktor Foto týdeníku Josef Němec. Na jehož záda padá ta technická, ale i vzdělávací část, celého projektu. Cílem je i méně zkušeným fotografům, dopřát fotografie jaké si domů vozí i ti největší profesionálové.

Jako první, je na webu nabídka na cestu po Jihozápadu spojených států. USA byly zvolena záměrně. Je to vcelku civilizovaná země a nejsou potřeba víza. Je tedy relativně snadné se tam jako celá skupina vypravit a užít si 14 denní cestu po scenériích, národních parcích a místech, které středoevropan ani nezná.

IMG_8310

Jak se žije Milanu Kohoutovi

Než začneme o tom jak se Milanovi žije, jak přečkává dni a týdny a hlavně jak si užívá svou až „příšerně“ rebelskou povahu. Ukážeme si ho na příkladu.

Domlouvám se že přijdu. Píše mi adresu a já vyrážím. Ta adresa je někde u nádraží myslím si.
IMG_8361Jsem tam a hledám. Nic.

Znovu se ptám, a Milan mi hlásí do telefonu:“Vždyť to máš za rohem!“

„Kde sakra za rohem?!“
„No teď se ta ulice jmenuje….?!!“

V duchu se tomu směju a přišlápnu do kroku. Je to fakt za rohem, ale změna režimu nám změnila jména ulic. V duchu si vzpomenu jak nám udělali z ulice gen. Svobody ulici jakéhosi Hroznaty o kterém jaktěživ nikdo neslyšel.
A přesně to je přístup Milana Kohouta. Takhle on otáčí směrové tabule.

Přicházím první pokus

Vstupuji do miniaturního bytu v městské zástavě z konce 50. let minulého století. Všude je spousta věcí. Podle všeho k nim patři spousta vzpomínek. Zdraví mě Milanova přítelkyně s malou dcerkou v náručí.
Milan mě halasně táhne dovnitř do ložnice a obývacího pokoje zároveň. Balkon do ulice ukazuje příjemné odpoledne.IMG_8363

Snažím se z Milana tahat nějaké zajímavosti, ale pomalu začínám mít dojem, že nemá cenu si je pamatovat. Je jich tolik, že by se o tom dala napsat kniha.
Naopak se snažím vnímat atmosféru kolem. Nakonec chci udělat fotky o tom jak se Milanovi žije a zaznamenat jeho vzpomínka na mladá léta.
Ty jsou tak jako tak pryč. Milan má za sebou život, který je plný vzdoru, ale i v něm je nakonec kus místa pro osudovou Ironii.

„Tohle jsme dělali!“ Ukazuje mi zarámovaný článek o Deskotéce. „Pouštěli jsme tam desky a tak jsme tomu říkali Deskotéka“ pomalu se přes Rebelské mládí dostáváme k tomu jak byl vlastně vyhoštěn z Československa. Hořká vzpomínka na utečenecký tábor v Rakousku je pak něčím co ho pomalu a jistě utvrdilo v tom, že to co na první pohled vypadá jako krásný sen může být i noční můra.
„Ti co utíkali kvůli penězům, řezníci a veksláci ti tam nebyly ani půl roku. Ti nikomu nevadili, ale ti co utíkali a byly političtí. Ty nechtěli nikam pustit. Věděli, že by jim mohli začít taky dělat potíže!“
Takhle jednou větou shrnuje „selekci“ na vhodné imigranty a na ty o které „svobodný“ západ neměl zájem.
„Za chvíli mi dorazí žačka na Angličtinu. Pro dnešek budeme muset končit!“
Udělám ještě pár fotek a domlouvám se na další den. Tentokrát přijdu hned ráno.

Přicházím pokus druhý

IMG_8388Milan mě zase halasně vítá od dveří, tentokrát v pyžamu. „Výborně, vyfoť mě takhle ať je to autentické!“ Pak se zarazí! „Miláčku? Neměli by jsme si ráno zasouložit? Aby tam bylo všechno!“ Zjišťuji, že nevím jestli si dělá legraci ze mě nebo z přítelkyně.
Následně zjišťuji, že to myslí zcela vážně. I když, možná nakonec ne.

„Vyfotíš mě ve sprše, to je zvyk co jsem si přivezl ze států.“ Myslí tím pochopitelně USA. „Tady se to nedělá, tam se všichni sprchují ráno!“
Pyžamo odhazuje v dáli a s elegancí baletky za zenitem vpluje do sprchy.

Po sprše následuje snídaně a krmení děťátka. Milan jindy rozhodný a s ostrými hranami, se najednou rozněžní. Krupičná kaše asi na všechny funguje jako pohádka mládí. Kocour ze skříně na nás kouká trošku závistivě. To už ale Milan na sebe bere domácí úbor a zasedá k počítači.
„Ukážu ti byt v Bostonu.“ Jedna fotka střídá druhou, nejen fotky bytu, ale i z různých performačních akcí a plakátů. Ze zdi nad postelí na nás shlíží Ernesto CheGevara.
Ze zamyšlení mě opět vytrhne majitel bytu. „Ukážu ti kde tvořím!“ Táhne mě do vedlejší místnosti. Malý fotoaparát a k tomu malý místnost.

Chtě nechtě, byt je plný artefaktů mnoha dob a mnoha osudů. Milan mezi nimi proplouvá a vytahuje jeden za druhým aby ho ukázal a tak trochu se pochlubil.
Jenže od něj to nezní jako chlubení. To je prostě vyprávění zážitků, které nejsou zrovna běžné. Pomalu se balím a v hlavě si rovnám co jsem zažil a viděl.
Na otázku jaký je Milan Kohout se odpovědět nedá, dá se říct, že žije tak jak mluví. Nezapadá do kategorie kázající vodu a chrochtající si ve víně. Možná proto se mu nežije snadno, rozhodně ale nevyměnil páteř za pohodlí.

Doplněno v 1.7.2015

Článek vznikl už v roce 2014, ale na Milanovi se nic nezměnilo. Je to pořád ten stejný člověk. Nepokrytecký a hlavně s páteří.

IMG_2121

Majálesový pátek 2015

Každá věc má svoje finále a tak i Majáles má svůj pátek kdy se volá král a co víc který je zakončený koncertem.

Vzhledem k tomu, že to celé je akce skutečně velká tak si jí dáme tak nějak na dvě poloviny, protože je škoda tolik fotek na čtenáře vyhrnout najednou.

Letos cel průvod začal vcelku vtipným tanečkem. Samotný průvod pak obkroužil centrum města a skončil za OC Plaza kde se konal velký páteční koncert.

Vás ovšem nezajímá průběh ale spíš fotografie takže se toho nebojte a s chutí do toho užijte si první polovinu!

_DSC0091

Kapeláž 2015

Rok se sešel s rokem a krom ukončení Majálesu se rozehráli amatérské a začínající kapely na mini festivalu, který se tradičně koná na borech v areálu univerzity.

Kapel se sešlo jako pravidelně až dost. Bylo na co koukat a poslouchat. Tak doprovodný program nabídl návštěvníkům řadu atrakcí. Nakonec z fotografií je vidět, že se návštěvníci bavili.  Hudebně jim pořádnou nálož daly kapely jako Cox&Vox, Stíny, Sinetrium, AM, Tribal theory, Rambanbám, Stars Are So Far a jako hoset Lola běží. Rozhodně to tedy stálo za to.

Fotografie Jiří Mráček.

 

Sen o Dakaru 05

Sen o Dakaru

V sobotu dopoledne 27.12.2014 po 30 letech opět vyjel z Prahy zrenovovaný vůz LIAZ na cestu do Afriky s cílem u Růžového jezera u města Dakar v Senegalu.

Závodní speciál LIAZ  v roce 1985 jako první Československý nákladní automobil absolvoval slavnou Rally Paříž Dakar.

Slavnostní start proběhl na Náměstí Jana Palacha za účasti pamětníků a mnoha fanoušků motoristického sportu.

 

 

 

 

 

 

IMG_1999

Majáles 2015 a prkna neprkna

Prka neprkna, jsou takový divný festival. Hudba i divadlo a nějaké ty věci kolem toho. Letos včetně ne příliš příjemného počasí. Nakonec ale bylo na co koukat.

Krom v podstatě klasických hudebních vystoupení (například: „Sex Deviants a LIWID“), jsme se mohli umělecky povznést v rámci divadelního představení (například při představení:“Novinové divadlo“). Pro ty co se rozhodli, že se něco naučí tu pak byl taneční workshop. I ten si přes nepřízeň počasí nakonec přilákal své diváky.

Vše bylo obklopeno výstavou prací studentů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara.

Pro ty co udělali tu chybu a nebyly pak malé ochutnání v podobě galerie.

Tamron-16-300mm-Di-II-VC-PZD

Tamron 16-300mm, malý dlouhán

V posledních letech se celkem roztrhl pytel s objektivy určenými jen a pouze pro APS-C čipy. Dalo se to čekat, menší čip totiž umožňuje zmenšit i hodně dlouhá skla na celkem malý rozměr. Tím se dá pochopitelně snížit i cena, což je (minimálně v našich končinách)  vždy pozitivum. Dnes si podrobně ukážeme, jak kompromisy mezi cenou a kvalitou dopadají.

S objektivem jsme nafotili: Mistrovství světa v dlouhé ploché dráze a Agility v Domažlicích.

Prcek, ale ne zas tak moc

Objektiv spadá do kategorie těch menších, minimálně v podobě, ve které se dá uzamknout do přepravní polohy. Díky tomu je velice dobře přenositelný a sám o sobě není nijak významně těžký. Nejkratší ohnisko 16mm je o něco méně (1-2 mm), než mají běžné setové objektivy, které začínají na 17 nebo 18 mm. Díky tomu je obraz na nejkratším ohnisku hodně široký. Objektiv tedy lze výborně využít právě pro záběry větších celků (z reportážního hlediska je to velmi příjemné, protože se dá snadno zachytit i větší skupina).

Pokud se ovšem rozhodneme pro delší část ohniska zjistíme, že z relativně malého skla máme rázem pěkného „macka“. Váha se překvapivě nezmění a zůstává na 540g, což je na tento rozsah skutečně málo. Ovšem délka naroste téměř na trojnásobek. Konstrukce objektivu je převážně plastová, čočky jsou pochopitelně skleněné, bajonet je IMG_6701kovový. Předesílám, že přes červenou značku není objektiv určen pro FullFrame zrcadlovky. Ostřící mechanismus využívá piezoelektrického motorku, což by mohlo naznačit, že rychlost ostření nebude nijak vysoká. Opak je naštěstí pravdou. Ostření je velice svižné a většinou zvládá vše, co je potřeba. Jeho schopnosti se pohybují na hranici APS-C zrcadlovek, snad jen s výjimkou novinky Canonu EOS 7D mark II. S tou vyzkoušet tohle sklo by bylo jistě velmi zajímavé.

Vnitřní mechanismus tvoří 16 členů ve 12 skupinách, což svědčí o poměrně složité konstrukci. Ta při vyšších clonových číslech dává dobré výsledky jak v ostrosti, tak kresbě. V tomto ohledu se asi největší slabinou objektivu ukazují rohy při dlouhém ohnisku a plné díře,
35466kdy, zvláště na ostrých hranách při větším množství světla, dochází ke znatelné chromatické aberaci a zhoršené ostrosti. Pokud přicloníte, aberace i neostrost rázem mizí.
Bohužel to znamená i ztrátu světla a to je asi celkově jediné třecí místo, kde jsou kompromisy skutečně znát. APS-C čipy mají při vyšších citlivostech horší výsledky a tím pádem je třeba hledat kompromisní řešení. Při dobrých světelných podmínkách (případně v ateliéru) to nemusí nijak vadit a není to na škodu. Bohužel, při reportáži občas musíte spoléhat na kratší časy a s ASP-C čipem můžete narazit právě na problém vyšší citlivosti.

Makro nemakro

Objektiv nese označení Macro tedy, že je vhodný i na makro fotografii. Nejedná se o klasické makro kdy je poměr zvětšení
IMG_5298
obrazu 1:1, ale o schopnost ostřit při dlouhém ohnisku na malou vzdálenost. Tak lze dosáhnout poměrně dobrého výsledku. Hodně objektivů v dnešní době takto pojímá „makro“ režim. Výsledky jsou zajímavé, ale pochopitelně s opravdickým makro objektivem to lze srovnávat jen stěží. Na druhou stranu taková schopnost neurazí a může se hodit.

Od pohledu držák

I přes plastové provedení je objektiv zpracován velice dobře. Vše perfektně lícuje, nic není volné nebo drhnoucí. Změna ohniska jde plynule a bez problémů nebo zasekávání. I dodávaná sluneční clona drží pevně. Z pohledu konstrukce je snad jedinou slabinou (jako u všech objektivů s velkým rozsahem ohnisek) nutnost přehmátnout při změně ohniska v plném rozsahu. To je bohužel daň za velký rozsah. Canon tento problém zkouší řešit pomocí pumpovacího objektivu (žádné otáčení, ale tažení).

Zvonec a konec

Objektiv jsme měli k testování poměrně dlouho a tak bylo možné s ním lecjaké kousky vyzkoušet. Zvládli jsme s ním dvě reportáže a několik stovek fotografií „jen tak“.
Za celou dobu splňoval očekávání, cena (16 499 Kč) za kterou se prodává není nijak vysoká, ale časem asi o něco klesne (určitě to není tak vynikající koupě jako u Tamronu 150-600mm.) Na druhou stranu je zde 5 letá záruka a další výhodné nabídky, které

41355[1]

Tamron nabízí. Objektiv si navíc odnesl ocenění EISA, což je zvláště v kategorii ASP-C docela dřina, protože konkurence je skutečně velká.
Nás rozhodně přesvědčil na lepší dvojku. Skoro si říkám, že je otázkou času kdy Tamron přijde s variantou, která bude mít USD ostřící motor. V tuhle chvíli rozhodně není Tamron 16-300mm chybnou koupí. Dokáže při cestování i reportážích značně odlehčit brašně. Skoro se nabízí vzít si ho do přírody, na delší túry a procházky, kdy může nahradit dvě, možná tři skla.

Objektiv nám zapůjčila k testu firma Tamron.

 

Tamron_3_dny_servis_logoTamron_5_let_zaruka_logo

 

hodnoceni2

 

 

 

IMG_7800

Agility v Domažlicích

Sportů z oblasti kynologie je řada. Mezi jedny z nejzábavnějších a nejvíc překvapivých patří Agility.
Sport vyžaduje značnou zdatnost nejen od psa, ale i jeho psovoda. Společně překonávají často velice složitou dráhu plnou překážek. Od různých variant na tunely, různé druhy skokových překážek až po náročnější jako jsou houpačka nebo slalom.

Reportáž byla nafocena Tamron 16-300mm f/3,5-6,3 Di II VC PZD Macro a Canonem EF 24-70mm f/4 L.

IMG_6777

Mistrovství světa v dlouhé ploché dráze

Mariánské lázně, jindy poklidné lázeňské město se 9.8.2014 stali hostitelem tradičního svátku všech příznivců rychlých kol a vůně benzínu.

České fanoušky dlouhé ploché dráhy může potěšit, že na pátém místě skončil česká závodník Josef Franc. Na prvním místě pak skončil Holandská závodník Jannick de Jong.

Reportáž byla vyfocena pomocí objektivu Tamron 16-300mm f/3,5-6,3 Di II VC PZD Macro, který zapůjčila firma Tamron.

Foto reportážní magazín